Bálintovská skupina pro kouče
29.9.2011 21:33:59
(autor: Administrator,
přečteno: 610x,
komentářů: 0)
Kategorie: Newslleter 2011/02
Čtvrtým rokem využíváme ve Výcviku v koučování strukturu bálintovské skupiny, díky níž mohou budoucí koučové získat nový pohled a inspiraci pro svou práci s klienty. Nabízíme naše zkušenosti, včetně časového rámce, jako případnou inspiraci pro interní kouče nebo skupiny koučů, kteří chtějí pracovat na svém rozvoji.
Autorem metody je psychiatr maďarského původu Michael Balint, který formu bálintovské skupiny původně využíval pro práci se zdravotnickým personálem. Bálintovská skupina se zaměřuje zejména na reflektování složitějších vztahů mezi pomáhajícím a tím, komu je pomáháno. Vzhledem k tomu, že struktura skupiny je dopředu daná, je možné ji za souhlasu všech zúčastněných využít i intervizně, tedy jako skupinu pro kolegy na stejné úrovni, kteří se ve vedení jednotlivých skupin mohou střídat.
Průběh skupiny
Pro každou bálintovskou skupinu je potřeba vybrat facilitátora, který konkrétní bálintovské setkání povede. Ve vedení (facilitaci) se mohou koučové střídat a trénovat tak paralelně svou dovednost práce se skupinou. Facilitátor v úvodu představí či připomene pravidla a průběh skupiny (tato struktura pomáhá udržet zapojení účastníků a umožňuje ochranu před vzájemným poučováním) a uvede svou roli. Facilitátor bdí v průběhu skupiny nad pravidly a hlídá časový rámec, uvádí jednotlivé fáze. Během práce by měl být pozorný a soustředěný, aby včas zachytil případné hodnocení protagonisty a současně aby šetrně zasáhl v případě, že se struktura nedrží dostatečně pevným způsobem. Facilitátor také může vyzvat ostatní účastníky ke sdílené facilitaci, tedy aby svými vlastními vstupy pomáhali procesu bálintovské skupiny. Optimální velikost skupiny je dle naší zkušenosti 5 - 10 členů.
Účastníci skupiny si na setkání zpravidla přinášejí vlastní kazuistický případ, kterému se chtějí věnovat. Na začátku setkání všichni své případy stručně představí a na základě domluvy (hlasování) je jeden vybrán. Hlasování může probíhat různými formami, od papírků se jmény zájemců („tahání z čepice“), po vyjádření účastníků, které téma je láká nejvíce či po sdělení zájemce, jak moc je pro něj dané téma „horké“ a jak velkou cítí potřebu se mu věnovat.
Po zvolení tématu začíná vlastní práce. V první fázi protagonista (ten, který případ přinesl) referuje o případu. Neomezuje se pouze na fakta, ale uvede všechny souvislosti, které mohou ostatním případ přiblížit a pomohou jej pochopit. Důležitou součástí jsou také protagonistovy pocity. Na tuto fázi má 5 minut. V druhé fázi se ostatní účastníci doptávají na podrobnosti a v diskuzi s protagonistou dochází k upřesnění a ujasnění případu (10 minut). Facilitátor dbá na to, aby byla na konci zakázka ze strany protagonisty jasná, tedy, na jaký aspekt se má skupina zaměřit a co si chce protagonista ze skupiny odnést. Po tomto uvedení protagonista již mlčí a nezapojuje se (bývá však užitečné, když si průběh skupiny zapisuje).
Ve třetí fázi ostatní účastníci sdělují vše, co je k případu napadá. Mluví o svých pocitech a fantaziích, které se vztahují k protagonistovi, klientovi či ostatním, kteří jsou v případu uvedeni. Facilitátor by měl vždy připomenout, že fantazie nemají být hodnocením jiných postupů (např. nedoporučuje se vyjádření v duchu „mám fantazii, že kouč neudělal dobrý kontrakt“). V této fázi nám jde zejména o rozšíření možností - je to podobné pravidlům brainstormingu (cílem je vymyslet co nejvíce nápadů, přičemž základním pravidlem je nehodnotit). Je užitečné povzbuzovat účastníky, aby uváděli i fantazie, které jsou málo pravděpodobné nebo absurdní. Důležité pro celou fázi je, aby účastníci své vstupy začínali sdělením „mám fantazii, že…“, „představuji si, že…“. Tato forma zdůrazňuje, že se jedná čistě o naše osobní představy, což pomáhá v jejich přijetí a také to chrání protagonistu. Na tuto fázi je stanoveno 10 minut.
Ve čtvrté fázi ostatní vyjadřují, co by udělali na místě protagonisty. Klasická uvozovací formulace je „kdybych byl na místě kouče, tak bych…“. Facilitátor však v úvodu této fáze připomíná, že nejde jen o formuli, ale skutečně o vcítění se do situace kouče/protagonisty. Pokud jsou nápady příliš obecné, je užitečné v roli facilitátora podporovat ke konkrétním sdělením. Účastníci v této desetiminutové fázi nabízejí své pohledy a možnosti řešení (jak by postupovali oni sami), neudělují však rady, neobviňují, ani nehodnotí protagonistu.
V závěrečné páté fázi hovoří protagonista o tom, co ho zaujalo, jak průběh skupiny prožíval, jaké nové vhledy do situace získal a co by si přál vyzkoušet (5 minut).
Po skončení všech fází bývá užitečné udělat krátkou přestávku. Je vhodné upozornit účastníky, že možná budou mít po skončení skupiny ještě chuť protagonistovi sdělit nějaký nápad či doporučení. Je to přirozené, ale současně se doporučuje to nedělat a nechat protagonistu v klidu celý proces skupiny vstřebat. Po přestávce následuje druhý klientský případ ve stejné struktuře. Osvědčilo se nám pracovat v dvouhodinovém formátu, během kterého jsou zpracována dvě témata.
Mgr. Anna Audrlická,
QED GROUP, a.s.