ICF Czech Republic

2009

Jak najít dobrého kouče    MM Průmyslové spektrum 10.12.2009 

Původní článek

 

Žena střídá ženu jako prezidentka koučů    Leaders Magazine No 6/2009

Původní článek

 

Koučink uvolní skrytý potenciál    E15 30.3.2009

Původní článek

 

Koučink neopravuje problémy, nýbrž podněcuje rozvoj    Hospodářské noviny 23.3.2009

Původní článek

 

Koučink se v krizi hodí    Strategie 3/2009

Původní článek

 

Jak se prodává koučink    Strategie 3/2009

Původní článek

 

Co to je koučink?    MM Průmyslové spektrum 3.2.2009

Původní článek

 

Jak najít dobrého kouče

Články a rozhovory o koučinku a koučování v předešlých vydáních časopisu MM Průmyslové spektrum informovaly o této zajímavé a hlavně úspěšné metodě, představily ty, kteří o koučinku hodně vědí, a také pokládaly svým čtenářům otázky, které si tito možná ještě nikdy nepoložili. V každém příspěvku seriálu bylo vždy zdůvodněno, proč koučink využívat, a současně bylo doporučeno najít si svého kouče.

„Kdo hledá, najde."     

                               české přísloví

Jak to ale udělat - najít si kouče? Kde ho hledat a jak zjistit, je-li kvalitní a pro mne ten nejlepší?

Všechny tyto otázky jsem položila člověku v této věci nejpovolanějšímu, paní Ing. Martě Anně Petrášové, CSc., PCC, ICF Professional Certified Coach, prezidentce české pobočky Mezinárodní federace koučů. Dlouho jsme si povídaly o koučování, o lidech, kteří koučink využívají, a také o ní samé. Snad následující výběr z našeho rozhovoru umožní orientovat se v dané problematice a ukáže cestu, jak si najít dobrého kouče.

* Proč jste se stala koučem?

Zažila jsem na vlastní kůži manažerské prostředí, které bylo charakterizováno velkým tlakem a silným stresem a koučování je dobrý způsob, jak dojít k tomu, aby manažeři pracovali v otevřenějším prostředí, kde každý nese svou odpovědnost. Spolupracuji s manažery a manažerkami na jejich stylu vedení lidí, aby dosahovali svých cílů, aby lidé za nimi šli a všechny práce bavila.

* Jste první kouč v naší republice, který získal titul PCC - profesionálně certifikovaný kouč Mezinárodní federace koučů. Co to pro vás znamená a co jste pro to musela udělat?

Musela jsem se rozhodnout, mít vizi, že získání tohoto titulu má pro mne hodnotu a profesionalismus pro mne hodnota je. Vzhledem k tomu, že koučování je multidisciplinární záležitost, musí si člověk najít sám, co se musí pro to, aby se stal dobrým koučem, naučit. Samozřejmým předpokladem je základní výcvik pro kouče, který u mne představoval cca 200 hodin u zahraničních škol, studium NLP, marketingové a prodejní kurzy a kurzy projektového řízení. A hlavně mít odvahu koučovat, koučovat a koučovat, protože titul je možné získat až po odkoučování 750 hodin. Dalším předpokladem je práce s mentory a závěrečná zkouška.

* Titul PCC jste získala u Mezinárodní federace koučů, která je známá pod značkou ICF (International Coach Federation). V naší republice jste nyní jeho prezidentkou. Mohla byste říci, jaký je cíl tohoto uskupení?

ICF je mezinárodní profesní organizace koučů, která zejména a mimo jiné nastavuje standardy dovedností a jednání koučů, jež sdružuje. Důležité je, že tato pravidla jsou uznávána celosvětově. To znamená, že kouč organizovaný v ICF pracuje stejně u nás, v USA i v Bombaji.

* Představme si, že jsem manažer, který se rozhodl najít si kouče. Co mám udělat jako první?

Má-li někdo, komu důvěřujete, zkušenost s koučem, požádejte ho o informace. Pokud důvěřujete mně, jako prezidentka české ICF bych vám doporučila podívat se na webové stránky ICF, kde je všem přístupný registr koučů a podle svých kritérií si vybrat dva až čtyři kouče, které chcete oslovit. Oslovit kouče ovšem znamená vědět, že chci do sebe investovat finančně, časově a energeticky.

* To je velmi zajímavé, že vzít si kouče je investice finanční, časová a energetická. Mohla byste tuto myšlenku vysvětlit?

Mít kouče není laciná záležitost, proto je dobré si rozmyslet, že opravdu chcete věnovat svůj čas na řešení svých cílů nejen na koučovacích sezeních, ale také v období mezi nimi. Při koučování se většinou řeší nějaká změna, překonávají se bariéry, jde se do neznáma, učí se něco nového. A na to vše potřebujete více energie než v běžném životě. Ale pozor! Dobrá zpráva! Máte kouče, který doprovází, dodává odvahu, motivuje, pomáhá držet disciplínu a hledat rezervy, podporuje při objevování bohatství, který každý z nás uvnitř sebe má.

* Jak mám přijít na to, který z těch vybraných koučů je ten pravý?

Sjednejte si schůzku, ptejte se a poslouchejte, jak a o čem hovoří. Jaké má vzdělání v oblasti koučování, jaké zkušenosti, v jakém prostředí se pohyboval, jak dlouho koučuje a s kolika klienty, má-li pravidla, kterými se při koučování řídí.

* Tady bych se ráda zastavila. Jaká pravidla máte na mysli?
 
Například ICF - Mezinárodní federace koučů má vypracovaný etický kodex, který podrobně popisuje etiku jednání kouče a tím v hraničních situacích kouči pomáhá, jak se rozhodnout, co je správné a co ne. Základním pravidlem, který je v etickém kodexu zakotven, je důvěrnost informací, které se v průběhu spolupráce sdělí. Etický kodex pomáhá nejen koučům, ale také klientům, protože vyjasňuje, co po koučích jejich klienti můžou chtít. V samém důsledku etický kodex kultivuje proces koučinku. Současně má ICF mechanismy, jak postupovat vůči svému členu, jestliže etický kodex poruší.

* Vrátím se ke schůzce, kde se rozhoduji o svém příštím kouči. Podle čeho se mám rozhodnout?

Odpověď, který je  pro vás ten nejlepší, máte v sobě. Zkuste vnímat své pocity.

-         Důvěřujete mu profesně (jako kouči) i lidsky?

-         Věříte mu, co říká?

-         Cítíte se důležitý?

-         Ladíte si? Cítíte se dobře?

-         Naslouchá vám? Víte, že máte jeho celou pozornost?

-         Otázky, které vám klade, jsou srozumitelné i přesto, že jste si je nikdy předtím sám nepoložil?

-         Máte pocit svobodné volby?

-         Sdělil vám, že je zodpovědný pouze za vedení procesu kočování a že dosažení výsledku je pouze na vás?

-         Domluvil se s vámi na určitých pravidlech?

Kouč nemusí být příjemný na popovídání, ale zvažujte, může-li být vaším partnerem na cestě k vašemu cíli.

Těším se na vaše připomínky, nápady a dotazy.

Milena Židlická, profesionální kouč certifikovaný Erickson College

 

Žena střídá ženu jako prezidentka koučů

Rozhovor s Andreou Linhartovou-Palánovou o koučingu v Čechách

Andrea Palánová je prezidentkou – elect International Coach Federation pro Českou republiku na období 2010-2012. V čele zastoupení ICF tak v příštím roce vystřídá Martu Annu Petrášovou, která vede ICF od roku 2008 a která se stala prvním z koučů, kteří získali PCC v České republice a prvním “ICF assessorem” v češtině. Andrea Palánová studovala business, marketing a psychologii na ČVUT, Prague Private Business College a ESMA Barcelona. Je certifikována pro Hogan Assessment Methods, Assessment Systems a certifikovaným koučem. Prošla vedoucími pozicemi v oblasti HR a marketingu ve společnostech jako Sun Microsystems, Big Bridge Productions a Vodafone. Řídila také svou vlastní společnost IT Global Source. V současnosti vede HR Consultancy v Sauter Consulting Group. Ve chvílích volna se věnuje golfu, tenisu, lyžování a fotografii.

Co je vlastně ICF a jakou má vizi?
ICF (International Coach Federation ) je mezinárodní nezisková profesní organizace sdružující profesionální kouče a v současnosti má více než 16 000 členů v 90 zemích světa. Poskytuje nezávislé informace o koučinku a je založena na čtyřech hodnotách - nejvyšší kvalita znalostí, spolupráce, integrita, respekt. Vizí ICF je, aby se koučink stal nedílnou součástí společnosti a členové ICF představovali v profesionálním koučinku nejvyšší kvalitu. Důvodem existence ICF je budovat, podporovat a hájit integritu koučinku jako profese pomocí programů a standardů individuálního členství. Více informací na www.coachfederation.cz

Jak se rozvíjí koučování v České republice?
Nejdříve bych ráda zmínila, co vlastně koučink je, jelikož se setkávám s mylnými představami o koučinku. Koučování vychází z různých směrů, dotýká se psychologie, manažerského řízení, má systémové zdroje. Je syntézou prvků tréninku, osobního rozvoje, komunikace, poznávání a všechno dohromady pak tvoří koučování. Je to partnerství s klientem v tvůrčím procesu. Kouč se zaměřuje na to, co klient potřebuje nejvíce a pracuje podobně jako sportovní trenér. Jeho práce je však komplexnější, podporuje klienta jak v práci, tak v osobním životě a pomáhá mu, co nejlépe využít svůj potenciál. Cílem koučinku je usnadnit klientovi práci, pomoci mu s řešením složitých situací a podpořit jeho úspěch. Kouč pomáhá nastavit cíl, objevit skutečnou motivaci a stanovit efektivní cestu k dosažení cíle. Koučové musejí mít širší záběr než psychologové, protože jde o interdisciplinární obor. Musejí rozumět tomu, jak se učí dospělí nebo jak se rozvíjí celá firma. Koučink učí člověka najít svou vlastní cestu podle toho, co sám chce a objevovat zdroje v sobě. Proto je koučink efektivnější než trénink a existuje mnoho způsobů, jak změřit jeho přínosy. Koučink je třeba „prožít“, abyste zjistili, co vám může přinést.
Ve spolupráci s  PricewaterhouseCoopers proběhla celosvětová studie o klientech koučinku, která ukazuje, že zaměstnanci mající zkušenost s koučinkem jsou spokojenější v organizaci, a jsou k ní loajálnější, což se v dlouhodobém trendu projeví snížením fluktuace a zvýšením retence klíčových pracovníků. 82,7 % klientů majících zkušenost s profesionálním koučinkem, hodnotila, že byli s koučováním „velmi spokojeni“ a 96,2 % klientů uváděla, že by za stejných podmínek opět využili koučink. Výsledek hodnocení spokojenosti s profesionálním koučinkem koreluje s návratem investic (ROI) společností a jednotlivců, kteří využívají koučink.
Koučování v Čechách je obecně přijímáno pozitivně a v současnosti se dostává do etapy ‚dospívání‘ a začíná se více zabydlovat na českém trhu.

Je koučing vyhledáván spíše mezinárodními společnostmi, které s ním mají již zkušenost, nebo jej objevili již i české společenosti?
Co se týká klientů a společností, které vyhledávají kouče pro svůj profesní nebo i osobní rozvoj, rekrutují se převážně ze skupiny manažerů nadnárodních společností, pro které je koučink samozřejmou součástí profesního rozvoje. V Čechách využívají koučink převážně velké korporace, banky, telekomunikační firmy, farmaceutické firmy, IT a  automobilový průmysl. Po koučinku se již ptají i české společnosti, které mají zájem jej vyzkoušet a zjišťují, že spolupráce s koučem je efektivní metoda podpory změn a rozvoje jednotlivců a společností.

Pro jakou úroveň či typ pozice se vyplatí najmout si kouče?
Velmi obecně řečeno pro všechny, kteří na sobě chtějí pracovat, dále se rozvíjet, dosahovat lepších výsledků rychleji a efektivněji; pro ty, kteří svůj pracovní a osobní život chtějí dostat do rovnováhy (work-life balance). Důvodů může být samozřejmě mnohem více. A každý si může zvolit takového kouče, který mu bude nejlépe vyhovovat (např. life kouče nebo byznys kouče). Statisticky si ale v Čechách najímájí kouče převážně manažeři, kteří vedou týmy lidí a jsou pod silným tlakem svých organizací, nebo ti, kteří již koučováním v minulosti prošli.

Má koučování českého klienta nějaká specifika ve srovnání se zahraničními klienty?
Věnuji se koučování jak českých tak i zahraničních klientů. Zahraniční klienti jsou více otevření, mají s koučováním již zkušenosti, a vědí, co od kouče mohou očekávat a berou jej přirozeně jako prostředek k dosažení svých cílů a ne pouze jako „módní záležitost“. Vědí, proč volí koučink a ne klasické školení, které má své mantinely a také jak si kouče vybrat. Oproti tomu čeští klienti jsou více nedůvěřiví, nejprve si zjišťují informace a učí se, jak si vybírat kouče. Všem bych doporučila, aby se při výběru kouče zaměřili na to, jaký trénink má kouč za sebou, zda je akreditovaný, jaké má zkušenosti (tedy počet odkoučovaných hodin a počet klientů), zda se přihlásil k nějakému etickému kodexu a je držitelem certifikátu profesní organizace.

Jaký je smysl sdružování koučů do profesní organizace?
Má to význam nejenom pro kouče samotné, jelikož jim profesní organizace jako např. ICF zaručuje zastřešení mezinárodní organizací s vysokým standardem profesionality dodržujícím etický kodex, možnost získání celosvětově uznáváné certifikace a zviditelnění se v databázi, možnost přístupu k informacím a průzkumům, spoluvytvářet vnímání koučinku na lokální a mezinárodní úrovni, využít možností mezinárodní sítě, vyměňovat a získávat zkušenosti a nové myšlenky, možnost účasti na konferencích a dále rozvíjet své znalosti.
Profesní organizace, ve které pracuji, chce a je partnerem  společnostem – našim klientům. Naším cílem je usnadnit jim vyhledávání koučů, dát jim základní vodítko, co profesionální kouč má umět, jak se chovat a případně i záruku toho, že v případě neetického chování kouče existuje mechanismus mezinárodní organizace, jak takovou situaci řešit. Nastavené mezinárodně uznávané standardy chování, dovedností a znalostí koučů dávají určitou záruku odbornosti a profesionality  koučů,  ICF profesionální kouč souhlasí s tím, že bude koučovat v souladu s klíčovými profesionálními kompetencemi a podepisuje, že bude dodržovat ICF Etický kodex.
V rámci ICF existují tři stupně certifikace: Associate Certified Coach (ACC), Professional Certified Coach (PCC), Master Certified Coach (MCC). Každý stupeň vyžaduje přesně určený počet hodin specifického tréninku pro kouče a koučovací zkušenosti.

Jaká jsou úskalí dalšího rozvoje koučování v ČR?
Koučink se rychle začal rozvíjet a jako vše nové a moderní sebou nese takové bolesti. Do koučování se pustilo mnoho lidí, kteří pouze převlékli kabáty z jiných povolání, společnosti nemají dostatek znalostí a zkušeností, jak koučink zavádět, jak ho nabízet, komu a za jakých podmínek. A proto je tak důležitá role profesních organiazcí sdružující kouče, aby vytvářela, informovvala o standardech této profese a podporovala vzdělávání jak koučů tak pomáhala orientaci klientů, jak tuto metodu využívat tak, aby byla tak účinnou jakou může být.
Proto našim cílem je podporovat kvalitu koučů zejména akreditačním procesem, který zajišťuje specifické vzdělávání pro kouče s mezinárodními standardy a seznamovat s těmito standardy společnosti aklienty, aby si dokázali dobře vybrat.
Koučink by neměl sloužit jako nástroj řízení, ale jeho primárním cílem je pomáhat firmám, aby prostřednictvím svých zaměstnanců rozvíjely svůj vlastní potenciál.

Vaší další aktivitou je práce pro nadaci NMWA, co to vlastně je?
NMWA je Občanské sdružení Friends of the National Museum of Women in the Arts, Czech Republic a je českým centrem pro podporu, propagaci a zviditelnění žen – umělkyň. Svou činností navazuje na aktivity National Museum of Women in the Arts sídlícího ve Washingtonu, D.C. v USA, k jehož odkazu se hlásí. Cílem činnosti je podpora a organizace aktivit naplňujících poslání a vizi sdružení, zejména: podporovat a rozvíjet tvorbu českých umělkyň a umělkyň žijících a tvořících na území Čech a pomoci zviditelnit jejich tvorbu. Za druhé to je podpora umělkyň a stimulovat zájem o uměleckou tvorbu českých žen na domácím i mezinárodním poli; organizovat vernisáže, tématické přednášky, kulturní programy atd.
Příkladem naší činnosti byla Benefiční aukce soch nevidomých sochařek ze dne 5.11.2009 zorganizovaná ve spolupráci se Sdružením Mathilda, jejíž výtěžek byl určen na výcvik vodicích psů a podporu mladých umělkyň. Více informací na našich stránkách www.nmwa.cz.

 

Koučink uvolní skrytý potenciál

Marta Anna Petrášová stojí v čele pražské pobočky Mezinárodní asociace koučů (International Coach Federation), jedné ze tří profesních asociací v České republice. Koučink podle ní dělá lidi kreativnějšími i zodpovědnějšími za jejich práci, což paradoxně může narážet na kulturu firmy.

Koučink uvolní skrytý potenciál

* Co z vašeho pohledu může koučink dát firmě?

Koučink je pro firmu externím zdrojem, který jí může pomoci najít nové cesty a nové řešení. Je to také metoda pro rozvoj manažerských dovedností a schopností pracovníků. Pomáhá jim plnit cíle, jež se stanoví. Může pomoci i pracovníkům, kteří jsou z hlediska své odbornosti pro firmu důležití, ale nemají úplně vyvinutou schopnost vést lidi a komunikovat.

* Nebojuje tak koučink o své místo se všemi možnými tréninky manažerských dovedností?

Jen na první pohled. Koučink má jinou úlohu. Učí člověka hledat zdroje v sobě, najít svou cestu podle toho, co chce a o čem si myslí, že by bylo nejlepší. Proto také tvrdíme, že je mnohonásobně efektivnější než trénink nebo školení, jejichž uplatnění v praxi je podle výzkumů velmi nízké.

* Pokud ale vezmeme v úvahu změnu z důvodu vnějších okolností, například pokles odbytu, zakázek, chce firma právě v tuto chvíli investovat do koučinku?

Koučink je možná překvapivě vhodná metoda při krizovém řešení. Pro situace, kdy je málo času, navíc panují obavy a bariéry, koučink funguje. Umí totiž uvolňovat potenciál nejen v lidech, ale i v krizových podmínkách. A ty jsou v době ekonomické krize časté.

* Jak ale přesvědčujete manažery, aby dali přednost koučinku například před krizovým managementem?

Vysvětlujeme, že koučink má krátkodobý i dlouhodobý efekt. Z krátkodobého hlediska se zaměří na konkrétní cíl, tedy dosažení konkrétních byznys výsledků, ať už v podobě čísel, nebo vedení týmu. V dlouhodobějším horizontu působí na rozvoj osobnosti.

* Chodí dnes spíš koučové za firmami, nebo firmy za kouči?

Obojí. Velké nadnárodní firmy často hledají do svých programů konkrétní kouče. Jindy kouče firmy oslovují na základě doporučení nebo předchozího kontaktu.

* Podle čeho by si manažeři měli vybírat svého kouče?

Jako klient bych se zajímala o to, jaký trénink, výcvik a kurz má kouč za sebou, jestli byl akreditovaný a jestli trval alespoň několik měsíců. Potom bych určitě chtěla vědět, jaké má zkušenosti, tedy počet hodin a počet klientů. Ptala bych se také, jestli má vlastního kouče, zda se přihlásil k nějakému etickému kodexu a jestli je držitelem certifikátu profesní organizace.

* Který typ firem využívá koučink v Česku nejvíc?

Velké banky, telekomunikační firmy, velké korporace, farmaceutické firmy, IT, automobilový průmysl. Těch firem je spousta a na segmentu tady moc nezáleží.

* Liší se české a zahraniční firmy v přístupu ke koučinku?

Firmy se spíše liší v míře otevřenosti. Myslím tím, že víc otevřená koučinku bude firma, která má plošší strukturu, kde hierarchie nebude tak strmá. Firma, která chce a potřebuje mít samostatné lidi s velkou zodpovědností. Pro firmu s takovou firemní kulturou je koučovací styl víc přirozený, víc mu rozumí a věří. Více se dočtete v týdeníku Strategie

Marta Anna Petrášová

Vystudovala pražskou VŠCHT. Je profesionální kouč s akreditací ICF Professional Certified Coach. Přes deset let byla manažerkou v oblasti prodeje, marketingu a projektového řízení. Pro období 2008-2010 byla zvolena prezidentkou ICF Česká republika.

 

Koučink neopravuje problémy, nýbrž podněcuje rozvoj

"Poštěstilo se mi být koučována, je to opravdu nepřenosný zážitek."

Přiznala to kolegyně novinářka na besedě s kouči o koučinku u příležitosti mezinárodního jednání představitelů ICF v Praze. "Síla byla v tom, že jsem něco tvrdila a už v té chvíli, když jsem to tvrdila, jsem věděla, že neříkám pravdu. Bylo to jen deset minut, takže nic světoborného, ráda bych v tom pokračovala. Stále se mě jen ptali, nikdo mi nic nevnucoval. Nepovažovala bych to jen za nějaký hodinový "pokec", dost jsem se soustředila, asi bych o svém soukromí takovýmto způsobem nehovořila často. Instinktivně jsem čekala, že někdo odsouhlasí, co říkám, že mi poradí, potvrdí, že moje úvaha je správná. Ale nic takového nenastalo, ostatně jak dlouho by taková rada účinkovala? Člověk se musí přesvědčit sám, sám nalézt řešení."

ICF (International Coach Federation ) je největší světová organizace sdružující profesionální kouče a poskytující nezávislé informace o koučinku potenciálním klientům. V současné době má více než 16 000 členů v 90 zemích světa.

Diana Brennan, MCC byla zvolena do vedení ICF v roce 2004. Koučinku se věnuje od roku 2000. Před zahájením koučovací dráhy pracovala v oblasti zdravotní péče jako klinik a senior manager v USA.

Karen Tweedie, PCC má 16 let úspěšných zkušeností jako kouč, trenér a konzultant ve soukromém i veřejném sektoru. Před zvolením do vedení ICF Global působila jako prezidentka ICF v Austrálii

Marta Anna Petrášová, PCC stojí v současnosti v čele českého zastoupení ICF. Pracuje pět let jako executive kouč.

Koučink má v době úspor zelenou

Diane: Lidé se dostávají ke koučování, když je postihne nějaká krize a oni potřebují zvládnout změnu. Zájem o koučování neustupuje, naopak roste. Lídři často říkají, že vyhledávají koučink, když potřebují něco dělat jinak, a navíc už existují doklady o tom, že koučování má vysokou návratnost.

Karen: I ve chvíli, kdy firma musí propouštět zaměstnance, koučink těm, kteří zůstávají, pomáhá zvládat novou situaci. Přechází se od direktivního stylu práce ke koučovacímu. Někdy je změna těžká, neboť od řídicích pracovníků vyžaduje změnu myšlení. A jako forma rozvoje koučink zelenou určitě má. Klasické vzdělávání a školení má omezené možnosti. V Austrálii a možná po celém světě je trend spojovat klasické školení s koučováním.

Diane: Vzdělávání vás učí něco nového, koučování a současné objevování sebe sama vám zvyšuje uvědomění, pomáhá vám, abyste převzali odpovědnost a šli na věc.

Manažeři často nemají pocit, že by měli v sobě něco měnit

Diane: Já když pracuju jako kouč ve firmách, nemusím nikoho přesvědčovat, lidé ve firmě se sami nezávisle rozhodnou, že chtějí být koučováni. Pak tam jsou lidé, zvláště v HR, kteří mají rozvoj a práci s talenty na starosti, a tito lidé jsou schopni určit ty, kteří jsou na koučování připraveni nebo pro které by to bylo dobré. Když někdo přichází ke koučovi a není si zcela jistý, že to koučování chce, doporučujeme, aby se setkal s více kouči a vyptal se na jejich zkušenosti, zjistil jejich kvalifikaci, kompetentnost, certifikaci a hlavně jestli si navzájem "sedí", jestli se jim bude společně dobře pracovat, neboť koučování je o vztahu a je nutná otevřenost. Pak budou i výsledky.

Karen: Je to otázka volby. Koučink neopravuje problémy, nýbrž podněcuje rozvoj. Pro mnohé manažery je třebas důležité vědět, že koučování dostali za odměnu, že jej dostávají ti dobří, aby byli ještě lepší.

Diane: Pokud lidé se silným egem vidí, jaké úspěchy mají jiní, usoudí, že na té metodě něco je a že by to měli také zkusit. Nedávno jsem vyprávěla o šéfovi, který nastoupil do firmy, která byla v krizi. Používal direktivní způsob řízení, firmu z krize dostal, ale po nějaké době spokojenost zaměstnanců klesla, začaly se projevovat různé negativní jevy a on sáhl po koučování poté, co dvě různé skupiny konzultantů nemohly s problémem hnout. Po roce koučování šla spokojenost zaměstnanců prudce nahoru a lidé si pochvalovali, že šéf už jim neříká, co mají dělat, ale že jim naslouchá. Výsledky byly lepší stejně jako pohoda lidí.

Karen: Koučovací styl lze použít i v běžném rozhovoru. Já osobně když se chystám s někým pracovat, chci, aby si člověk koučování v rozhovoru "ochutnal", a pak se teprve rozhodl.

Dopady koučinku lze změřit

Diane: Dá se změřit stoupající produktivita, která se projeví v prostředí, kde vedení se svými zaměstnanci najednou komunikuje a mění způsob práce s lidmi. Lidé jsou spokojenější a mají chuť pracovat lépe. Takto lze přínos koučinku vyhodnotit.

Marta: Asi se mi nestalo, že by klient nepojmenoval, co mu koučink přinesl. Klient to většinou dobře ví.

Diane: Koučování je něco jiného než konzultování - u koučování je výsledkem odpovědnost klienta. On přijímá rozhodnutí, která ho pak ovlivňují.

Karen: Mám zkušenosti, že na počátku stanovené cíle se stanou většími a náročnějšími a dostáváme se dál, až nakonec tyto cíle daleko překročíme. Profesionální kouč vždy s klientem na začátku uzavírá kontrakt, kde jsou specifikovány výsledky, které chce klient dosáhnout. Kvalitativní měřítka zahrnují vnímaní klientů, co se týče zlepšení úrovně pracovního stresu, produktivity, zvýšení spokojenosti a nadšení pro práci, kterou dělají.

Jsou zde také zcela objektivně měřitelné kvantitativní přínosy. Pokud jste mnohem produktivnější, tento přínos pro organizaci může být spočítán. Koučink obvykle přináší větší efektivitu a kreativitu. Cílem rozhodně není, aby klient pod vlivem koučinku pracoval stále více a více hodin, ale naopak, aby nalezl způsoby, jak pracovat efektivněji a s větším nadšením.

Z výzkumů, které má ICF k dispozici, vyplývá, že zaměstnanci, mající zkušenost z koučinkem, jsou obvykle spokojenější v organizaci, cítí se více podporováni ve své práci, více se cítí být součástí organizace a jsou loajálnější. Pokud jsou lidé povýšeni, s podporou kouče se dokáží rychleji a úspěšněji zabydlet na nové pozici. Koučování obchodníků přináší zase měřitelné výsledky v nárůstech prodeje. Takže existuje mnoho způsobů, jak změřit přínosy koučinku.

Koučovací návyky by měly získávat už děti v mateřské školce

Diane: Koučuji dva ředitele škol. V Německu běží projekt práce s učiteli, podobné projekty existují v Americe, existuje program koučování dětí. Dovednosti, které se děti naučí v raném věku, jim pak pomáhají v dalším životě, děti, které takovým programem projdou, mnohé problémy, které mají ostatní, ani nevnímají. Jeden z velkých cílů je, aby se koučování stalo nedílnou součástí společnosti, aby zde vedle koučů byli lidé, kteří používají koučovací dovednosti - pak se svět dostane mnohem dál a mezilidská komunikace bude úplně jiná.

Kouč je módní titul běžného poradce

Marta: Jedno z vodítek k rozlišení toho, kdo je kouč a kdo se za něho jen vydává, je certifikát nezávislé profesní organizace - má-li ho ten člověk, mělo by to být větší zárukou kvality kouče.

Diane: Učíme veřejnost, jak kouče hledat. Spousta lidí si tak jen říká, ale není jisté, zda to koučové skutečně jsou. Je důležité se orientovat, podívat se, jakým školením ti lidé prošli, jakou mají zkušenost. Certifikace ICF dokumentuje, že potřebnou kvalifikaci mají a že se zavázali k dalšímu profesionálnímu rozvoji.

Kouč koučovi koučem

Diane: Jak dlouho trvá člověku, než se stane koučem, záleží na tom, jaký absolvuje program. Některý zabere několik měsíců, některé několik let, několik týdnů. Náš certifikační proces ICF pomáhá získat základní kvalifikaci, a když pak kouč načerpá zkušenosti, může získat další certifikace pro pokročilé.

Marta: U nás lze studovat v českém jazyce - působí zde dvě školy s akreditací ICF. Každý kouč by měl mít svého kouče, je jeho úkolem neustále na sobě pracovat.

Diane: Koučování vychází z různých směrů, dotýká se psychologie, manažerského řízení, má systémové zdroje. Já například mám hlavně manažerské zázemí. Komunikace, poznávání, všechno dohromady pak tvoří koučování. Váš kouč vás sleduje, jak vy sami koučujete, a pak vám poskytne zpětnou vazbu, abyste se mohli dále rozvíjet.

Není koučování jako koučování

Diane: Koučování má stejné prvky či kompetence, ale když pracujete s určitým druhem klientů, chce to jiný přístup, jinou šíři znalostí, specializaci. Proto při školeních často spolupracujeme s univerzitami.

Marta: Když vyzkoušíte různé kouče, zjistíte, že každý kouč má svůj styl, je to osobnostní záležitost. Kouč vstoupí do koučování základním tréninkem, ale pokud chce být dobrým koučem, pořád hledá, co dalšího se chce naučit, co by bylo dobré ještě vědět a znát. Ta profese patří mezi nákladné služby, protože jsou vysoké i náklady na osobní rozvoj kouče samotného.

Manažeři by měli mít svého kouče povinně

Marta: Výsledky z koučování se dostavují tehdy, když klient chce něco řešit. Jenomže ten, kdo je přesvědčen o vlastní dokonalosti, se zdokonalovat nechce. Pro úspěšnost koučinku je důležitá vlastní motivace chtít na sobě pracovat.

Diane: Koučování je čím dál tím víc v kurzu, neboť přináší výsledky. A manažer by měl koučování absolvovat, neboť se může stát, že když manažer sám koučováním neprojde, ale své lidi k tomu má, uvidí lidé jeho vlastní nedostatky a může to otřást jeho pozicí.

Z různých studií máme informace o efektivitě koučování, ty mohou přesvědčit odpovědné lidi, aby po této formě rozvoje lidí ve firmě sáhli. Za posledních pět let byla provedena spousta průzkumů, prokazujících účinnost koučinku, a komunita HR manažerů přemýšlí o spolupráci s kouči i o prosazení této formy rozvoje.

Různé národy, stejné principy

Diane: Kupříkladu v Indii se používají stejné tréninkové programy jako v Austrálii. Koučové jsou školeni ve stejných kompetencích, ale máme různé přístupy. Ani klienti nejsou všude stejní.

Marta: Na mezinárodních konferencích máme možnost se potkat s lidmi z jiných zemí a zjišťujeme, že kompetence, které ICF vybrala pro certifikaci, jsou pro všechny stejné a tudíž dobře vybrané.

Diane: Já sama například nerozumím francouzsky či švédsky, ale jsem schopna říci, co při tréninku vedeném v tomto jazyce probíhá. Koučování se zaměřuje na hodnoty, které kulturní prostředí přesahují.

Marta: Je skvělé, že se podařilo vybrat něco, co je nadnárodní a zaručuje kvalitu procesu.

Diane: Chtěli bychom, aby se koučink stal součástí společenského života, ale jak toho dosáhnout? Napadlo nás, což takhle nabízet koučink jako dárek těm, kteří na koučování nemají.

Pozitivní účinky koučinku

Diane: Koučink je reflexe, ukazuje mi, co se můžu naučit. Někdy připomíná jízdu na horské dráze, jednou jste nahoře, jednou dole, ale víte, že jízda bude stát za to, protože jste v bezpečných rukou. Pokud je člověk odhodlaný udělat něco, co vám jako kouči nesedí, nebudete v této práci pokračovat. Proto ostatně existuje etický kodex kouče, kde se také říká, aby se kouč ujistil o tom, že se klient nestane na koučování závislým a že bude schopen pokračovat na svém rozvoji samostatně vybaven odpovědností za svůj vlastní rozvoj.

Naše práce není ovlivňovat člověka, ale ukazovat mu, co je pro něho nejlepší. Výsledkem koučování je vždy zlepšení: pracovních vztahů, vztahů v rodině, s partnery, koučování opravdu něco přináší, pomáhá člověku procházet různými životními situacemi. V tom je jeho pozitivní vliv i význam v celospolečenském smyslu slova.

 

Koučink se v krizi hodí

Téma | 23.3.2009 |

Marta Anna Petrášová stojí v čele pražské pobočky Mezinárodní asociace koučů (International Coach Federation, ICF), jedné ze tří profesních asociací v České republice. Koučink podle ní dělá lidi kreativnějšími i zodpovědnějšími za jejich práci, což paradoxně může narážet na kulturu firmy.

* Co z vašeho pohledu může koučink dát firmě?

Koučink je pro firmu externím zdrojem, který jí může pomoci najít nové cesty a nová řešení. Je to také metoda pro rozvoj manažerských dovedností a schopností pracovníků. Pomáhá jim plnit cíle, které si stanoví. Může pomoci i pracovníkům, kteří jsou z hlediska své odbornosti pro firmu důležití, ale nemají úplně vyvinutou schopnost vést lidi a komunikovat.

* Nebojuje tak koučink o své místo se všemi možnými tréninky manažerských dovedností?

Jen na první pohled. Koučink má jinou úlohu. Učí člověka hledat zdroje v sobě, najít svou cestu podle toho, co chce a o čem si myslí, že by bylo nejlepší. Proto také tvrdíme, že je mnohonásobně efektivnější než trénink nebo školení, jejichž uplatnění v praxi je podle výzkumů velmi nízké.

* V jakých případech firmy nejčastěji koučink poptávají? Záleží třeba na velikosti firmy?

Jak je jim vlastní. Většinou když procházejí nějakou změnou. V klidu to je tehdy, když má firma kulturu, ve které se snaží rozvíjet a hledat způsoby, jak být efektivnější a dávat prostor novým nápadům.

* Pokud ale vezmeme v úvahu změnu z důvodu vnějších okolností, například pokles odbytu, zakázek. Chce firma právě v tuto chvíli investovat do koučinku?

Koučink je možná překvapivě vhodná metoda při krizovém řešení. Pro situace, kdy je málo času, navíc panují obavy a bariéry, koučink funguje. Umí totiž odbourávat a uvolňovat potenciál nejen v lidech, ale i v krizových podmínkách. A ty jsou v době ekonomické krize časté.

* Jak ale přesvědčujete manažery, aby dali přednost koučinku například před krizovým managementem?

Vysvětlujeme, že koučink má krátkodobý i dlouhodobý efekt. Z krátkodobého hlediska se zaměří na konkrétní cíl, tedy dosažení konkrétních byznys výsledků, ať už v podobě čísel nebo vedení týmu. V dlouhodobějším horizontu působí na rozvoj osobnosti.

* Chodí dnes spíš koučové za firmami, nebo firmy za kouči?

Obojí. Velké nadnárodní firmy často hledají do svých programů konkrétní kouče. Jindy kouče firmy oslovují na základě doporučení nebo předchozího kontaktu.

* Podle čeho by si manažeři měli vybírat svého kouče?

Jako klient bych se zajímala o to, jaký trénink, výcvik a kurz má kouč za sebou, jestli byl akreditovaný a jestli trval alespoň několik měsíců. Potom bych určitě chtěla vědět, jaké má zkušenosti, tedy počet hodin a počet klientů. Ptala bych se také, jestli má vlastního kouče, zda se přihlásil k nějakému etickému kodexu a jestli je držitelem certifikátu profesní organizace.

* Který typ firem využívá koučink v Česku nejvíc?

Velké banky, telekomunikační firmy, velké korporace, farmaceutické firmy, IT, automobilový průmysl. Těch firem je spousta a na segmentu tady moc nezáleží.

* Liší se české a zahraniční firmy v přístupu ke koučinku?

Firmy se spíš liší v míře otevřenosti. Myslím tím, že víc otevřená koučinku bude firma, která má plošší strukturu, kde hierarchie nebude tak strmá. Firma, která chce a potřebuje mít samostatné lidi s velkou zodpovědností. Pro firmu s takovou firemní kulturou je koučovací styl víc přirozený, víc mu rozumí a věří.

* Existuje koučink i v politice?

Ano, koučink v politice existuje, ale nejsem si jistá, kdo z českých politiků by to přiznal. Ale určitě by pro ně byl velmi užitečný.

* Která oblast koučinku zajímá vás osobně?

Já přicházím z manažerského prostředí, což mi umožňuje znalost prostředí a kontextu, ve kterých se klienti pohybují. Hodně mě zajímají ženy v managementu a jejich řídící styl.

Otázky koučinku

Jsou prosté. V koučinku je důležité dostat se do stavu, kdy si sednete a dokážete si představit, že dosáhnete toho, čeho dosáhnout chcete. Funguje to, odpojíme-li racionální část mozku a napojíme-li tu, kde se vytvářejí plány a vize. Zastavte se na 15 minut a zeptejte se sami sebe

• Co se mi povedlo v uplynulém roce?
• Čemu za to vděčím? V čem jsem dobrý?
• Co je pro mne v letošním roce důležité? Čeho bych chtěl dosáhnout?
• Jaké kroky udělám pro to, aby se cíle začaly naplňovat?
• Jak jsem spokojený s jejich naplňováním?
• Pište si nebo malujte.
• Nebo se zastavte nad situacemi, ve kterých reagujete jinak, než byste chtěli.
• Reagujete někdy příliš bouřlivě? Dostáváte se do situací, ve kterých necháváte příliš mnoho emocí? Zajímá vás, co s tím?

Marta Anna Petrášová

Marta Anna Petrášová vystudovala pražskou VŠCHT. Je profesionální kouč s akreditací ICF Professional Certified Coach (PCC), což dokládá, že odkoučovala více než 2000 hodin a složila zkoušku z koučování podle mezinárodních standardů ICF. Přes deset let byla manažerkou v oblasti prodeje, marketingu a projektového řízení. Pro období 2008-2010 byla zvolena prezidentkou ICF Česká republika. Pracuje také jako mentor kouč při rozvoji a podpoře dalších koučů.

 

Jak se prodává koučink

Téma | 23.3.2009 |

Určitě jste o něm už slyšeli, ale možná jste se báli zeptat: Co je to vlastně ten koučink? Koučink souvisí s interní komunikací ve firmě a nabízí služby pracovníkům v řídících pozicích. Pokud vás následující řádky přivedou k zamyšlení, co koučink může a naopak neumí nabídnout vaší firemní komunikaci, snad jsme onen pojem vysvětlili správně. Téma dále doplňujeme o pohledy, které přibližují různé možnosti využití koučinku v praxi.

Lidé z byznysu se s pojmy koučování a koučink jistě setkali už mnohokrát. Jde pouze o módní záležitost? Vědí vůbec potenciální klienti, jaké situace lze koučinkem řešit, k čemu je dobrý? „Koučování chápeme jako proces kontinuální podpory klienta při stanovování a dosahování jeho vlastních profesních i osobních cílů. Tento proces vede k trvalému zvyšování kompetence partnera, přičemž kouč klientovi ponechává odpovědnost jak za stanovování cílů a hledání cest k nim, tak i za dosažení konečného výsledku,“ uvádí Eva Jedličková z předsednictva České asociace koučů (ČAKO). A Petr Pražák z české pobočky Mezinárodní federace koučů (ICF) dodává: „Koučink představuje důvěryhodný vztah rozvoje, který napomáhá klientovi podniknout konkrétní kroky za účelem dosažení jeho vize, jeho cíle nebo přání. Proces koučinku pomáhá klientovi nejen přesně definovat jeho cíle, ale také těchto cílů dosahovat rychleji a s větší efektivitou, než pokud by koučinku nevyužíval."

Přes sto koučů

Představa, co je koučink, je tedy o něco jasnější, ale stále lehce mlhavá. Nepomáhá ani to, že obor nemá přesné zařazení v sektoru služeb. Jedná se o volnou profesi, která podléhá jen vlastní regulaci. Nachází se pravděpodobně někde na pomezí profese psychologa a poradenské služby. A že se mu v posledních letech dařilo a že láká stále větší počet lidí, dokládá fakt, že v Česku roste počet těch, kteří se koučinkem živí, i počet firem, které koučink využívají. Obě profesní asociace dnes mají dohromady přes stovku členů.

Velká důvěra ovšem nepanuje ani mezi kouči navzájem. Každý se spoléhá sám na sebe a úzký okruh osvědčených koučů. Osobní reference a doporučení zásadním způsobem fungují i v propagaci, respektive jsou hlavním marketingovým nástrojem kouče. „Osobnost kouče je jedním z rozhodujících faktorů. Plošná reklama by mohla mít spíše kontraproduktivní efekt,“ vysvětluje Jan Hruška, senior kouč a jednatel společnosti Alpinautic.

„Koučinku prospěje, když se do něj dá více osobností, které ho dělají pro přesvědčení, že se jedná o cestu, jak vyřešit mnoho rozporuplných systémů ve společnosti. Je důležité, aby to byli manažeři, kteří mají něco za sebou a jsou ekonomicky nezávislí,“ říká Zdeněk Štěpánek z Koučink akademie. Není se příliš co divit, že některé firmy, které poptávají koučink, stále nemají jasno, co mohou očekávat. Mírně nepřehlednou situaci nezlehčuje ani fakt, že řada poradců a trenérů začala nabízet koučink jako módní slovo, aniž by mu v současné době dokázali dát správný obsah. Přitom koučink není vhodným řešením pro jakoukoli situaci ve firmě. Někdy je vhodnějším nástrojem krizový management, jindy mentoring, konzultace a poradenství. V jiných případech může koučink narazit na kulturu firmy, jež ho z principu nemůže přijmout.

Osvícená firma

Koučinku se přesto daří a firmy ho využívají, a to hned z několika důvodů. Velké i menší společnosti chtějí čím dál víc řešit svůj vlastní růst a růst svých zaměstnanců. „Firmy pomocí koučinku pomáhají manažerům stát se lídry nebo zvládat manažersky a lidsky složité situace. Jiné chtějí podporovat kariérní růst svých špičkových lidí,“ říká senior kouč poradenské společnosti ČNP Consulting Iva Šubrtová. V dalších případech je cílem řešit akutní problém, například stabilizovat pracovní týmy a zlepšit komunikaci mezi zaměstnanci. Stává se prý také, že koučinkem má projít důležitý zaměstnanec, který má potíže v některých oblastech nebo mu dokonce bez změny „chování“ hrozí vyhazov.

Ve firmách se koučové setkávají s dvěma různými přístupy. V prvním případě vedení nebo HR firem považuje koučink za moderní či dokonce elegantní a módní věc. Většinou bez ohledu na to, jestli se do koučinku zapojí samo nejvyšší vedení, popřípadě majitelé firmy. Koučové ale varují: pokud převládne motivace „modernosti koučinku“ a firmy ho například věnují klíčovým zaměstnancům jako benefit, koučink fungovat nemusí. Obdarovaný zaměstnanec koučink nepřijme, protože jej vnímá jako určitý tlak na svůj osobní rozvoj. „Základním předpokladem pro úspěch koučinku je, aby ten, kdo pro sebe nebo pro svou firmu koučink vyhledá, byl sám motivovaný ke změně,“ vysvětluje personální konzultant, psycholog a kouč společnosti Mita Thor International Ida Kodrlová. „Kouč nezařídí, že koučovaný bude poslouchat, bude výkonnější nebo úspěšnější, pokud koučovaný nechce,“ doplňuje kouč Eva Mohauptová.

V druhém případě koučinkem procházejí i lidé v řídících orgánech nebo majitelé a na základě své zkušenosti pak koučink chtějí aplikovat napříč firmou. Jen ve druhém případě, tedy když koučink poznají „ti nahoře“, může prý koučink skutečně uspět a dosáhnout výrazných výsledků. Vedení totiž musí nejprve přijmout za vlastní, že lidé podávají výkon, protože chtějí, ne proto, že musejí. „V takovém případě může koučink zaměstnavateli přinést velký efekt a svobodu,“ říká Zdeněk Štěpánek a dodává, že je velkým omylem se domnívat, že koučink využívají jen ti, kteří neumějí vést. Naopak, velmi často jsou to lidé, kteří patří k nejlepším.

Jak najít toho pravého

Rozhodnete-li se vy nebo vaše firma pro koučink, můžete zprvu celkem tápat. Vyhledávače vám vyplivnou přes stovku agentur, které koučink nabízejí. Některé se zaměřují i na další „tréninky“, vzdělávací kurzy nebo terapii. Je na českém trhu opravdu tolik zkušených a dobrých koučů? Jak se vůbec v té tlačenici vyznat, podle čeho se orientovat?

Sami koučové říkají, že neexistuje lepší recept než kouče rovnou vyzkoušet. Teprve tak se pozná, který kouč komu sedí nejlépe. Kouč by měl také hned při první schůzce představit svou profesní dráhu, vzdělání a zkušenosti se svým „řemeslem“.

Mnozí koučové přišli do oboru z byznysu. Někteří z nich jsou ale vzděláním psychologové nebo původně personalisté. Pro někoho bude snazší přijmout kouče, který dříve zastával obdobnou pozici jako on, jinému bude psychologické zázemí kouče příjemnější. Praxe kouče v oboru může být totiž i překážkou. „Klient se pak neustále obrací na kouče s prosbou o radu a s otázkami typu, jak jste tuto situaci ve své praxi řešil vy? Základní zásadou kouče je přitom neradit,“ říká Heřman Čadil ze společnosti OMT Group, která koučink nabízí.

Mají na to glejt

Určitým vodítkem, zda jsme vybrali skutečně kvalitního kouče, by mělo být jeho členství v jedné z profesních organizací, které vydávají profesní certifikáty. Jednou z nich je už výše zmíněná česká pobočka Mezinárodní federace koučů (ICF) a druhou Česká asociace koučů (ČAKO); nedávno se na trhu etablovala třetí profesní organizace, European Mentoring and Coaching Council (EMCC).

Certifikace asociací monitorují dosažený trénink a výcvik kouče, počet odkoučovaných hodin, mentoring kouče zkušenějším kolegou a obsahují i hodnocení daného kouče v praxi. „Pokud klient vybírá kouče, akreditace mu poskytuje informaci, že tento kouč dosáhl požadované profesní úrovně,“ říká viceprezident české ICF Petr Pražák. Certifikaci hájí i Eva Jedličková z předsednictva ČAKO: „Minimálně zajistí odlišení koučů od těch, kteří mají jen nálepku kouč.“ Asociace požadavky na kouče údajně zpřísňují. Udělováním akreditací se snaží vyznamenat i ty „správné“ výukové kurzy pro kouče. Byť je certifikace kouče a akreditace absolvovaných kurzů zárukou určité kvality, neznamená to ještě, že vám oslovený kouč bude vyhovovat.

Jak se prezentují koučové

Také koučové se pochopitelně prezentují na internetu, na odborných akcích, odbornými příspěvky, v katalozích a na letácích. Stěžejním je ale pro všechny osobní kontakt, navazující ukázka neboli „ochutnávka“ koučinku a po případné úspěšné spolupráci následné doporučení klienta dalším potenciálním klientům. Koučink totiž musíte „prožít“, abyste zjistili, co vám může přinést. To je obtížný úkol pro marketing takové služby: pojďte si to zkusit třeba i zadarmo a pak uvidíte, co ta služba vlastně umí. Taková zkouška vyžaduje potřebnou míru otevřenosti, čas a správný okamžik ve firmě. „Nevýhodou koučinku je, že se nedá popsat, ale pouze prožít, proto se špatně propaguje a vznikají z toho občas úplně zmatené představy,“ říká Zdeněk Štěpánek a dodává: „Kdo prožije jednu hodinu skutečného koučinku, změní názor na koučink zcela zásadně. Když to nezafunguje, nesedli jsme si osobnostně, nebo jsme na sebe ten den prostě nebyli vyladěni.“ Přínos koučinku proto podle něj prý umí posoudit jen koučovaný. „Stává se, že lidé, kteří si koučink vyzkoušeli v jedné firmě, si při přechodu do jiné firmy koučink sami vyžádají,“ potvrzuje Eva Mohauptová.

Pokud by se marketing koučinku spoléhal jen na propagaci zážitkem, nelze očekávat jeho větší proražení do byznysu, naopak může zůstat na okraji a být vnímán jako šarlatánství. Koučink by tak plně stavěl na osobních referencích charakteru spíš WOM než na veřejných referencích. Mezi koučovanými totiž převládá přístup osobní zkušenosti s koučinkem nesdělovat, jindy to nedovolí ani firma. Bez další osvěty potenciálních klientů navíc mohou reputaci koučinku trvale snižovat lidé, kteří se za kouče vydávají, ale pod touto hlavičkou provozují jiné poradenské či vzdělávací služby.

Práce asociací

Propagace a velebení oboru jsou jedny z klíčových aktivit i důvodů vzniku obou profesních asociací. Ty ale žijí z členských příspěvků a ze vzdělávacích seminářů, které pořádají, a jejich představitelé se propagaci koučinku věnují spíš jen na dobrovolnické bázi. Na větší kampaň osvětlující, co koučink je a jak si v záplavě nabídky vybrat profesionálního kouče, nemají prostředky. Svou osvětovou činnost zaměřují proto především na kouče samotné a na potenciální klienty, kteří mají k oboru blízko, tedy zejména na HR firmy. Pořádají odborné semináře, konference, prezentují novinky z oboru a studie. Certifikací se snaží pozvednout a standardizovat úroveň koučů a zavázat je k pevným etickým pravidlům. Komunita koučů prý ale přesto zůstává v současnosti spíš roztříštěná. Obě asociace se netají cílem o koučinku informovat i širší veřejnost, například v oblasti tzv. life koučinku nebo slaďování pracovního a soukromého života.

Skeptičtí ale koučové nejsou. Vesměs se shodují, že pozice koučinku se trvale zlepšuje. Potenciální klienti vědí, co koučink opravdu znamená, co lze očekávat, jak vybírat kouče, a roste počet těch, kteří ho okusili. „Názory na koučink se postupně posouvají směrem k uznávanému způsobu rozvoje lidí a řízení,“ říká Heřman Čadil.

„Za poslední léta se názory opravdu výrazně změnily. Dříve byl koučink brán v horším případě jako módní vrtoch akademiků a jeho účinnosti se moc nevěřilo, nebo byl brán jako jakási třešnička na dortu, která je možná účinná, ale mohou si ji dovolit jen topmanažeři. Dnes je vše samozřejmě jinak,“ dodává kouč Petr Růžička.

Jak daleko může koučink zajít

Podle některých koučů se dnes koučink v Česku nachází někde na počátku, podle jiných naopak dnes prochází nebo by měl projít určitou obrodou. „Koučování v České republice už vyrostlo z dětských střevíčků a je tak trochu jako teenager, který je okouzlen sám sebou, chce se prosadit, má velké vize, málo zkušeností, ale ještě není zcela ukotven v realitě a běžné pracovní rutině,“ říká Petr Pražák. Může se stát, že se vypravíte za koučem nebo na seminář o koučinku a zjistíte, že jde o trénink manažerských dovedností nebo že kouč poskytuje hlavně poradenství či mentoring.

Někteří v této souvislosti mluví i o „pseudokoučiku“. Propojování koučinku s jinými poradenskými službami se zdá pro marketing koučinku problematické. Jedná se o ne zcela běžnou, ale existující praxi. Koučink se do firmy často dostane jako součást poradenství a mentoringu. Koučink by neměl sloužit jako nástroj řízení ani firmy, ani interní komunikace. Pokud ztratí svůj primární cíl pomáhat firmám, aby prostřednictvím svých zaměstnanců rozvíjely svůj vlastní potenciál, a zadá si s poradenstvím, jak a kam firmu vést, chystá na sebe past.

Jak vybírat kouče

• Osobní setkání s 2-3 kouči vybranými z 5-7 profilů

• Setkání by měla proběhnout zdarma

• Formální kritéria výběru: vzdělání, praxe v koučinku, reference a certifikace

• Vlastní kritéria: osobní sympatie, pocit důvěry

 

Koučink v životě aneb Jak se daří life koučinku

Po koučinku sáhnou leckdy i jednotlivci. Někteří tím řeší téměř krizovou situaci, když cítí záchvěv obávaného i pohrdaného syndromu vyhoření.

Pomocí koučinku chtějí nalézt sami sebe i chuť a energii do další práce. Pracovní a soukromý život se u většiny už dávno prolíná. „Pro řadu lidí je koučink už jedna z mála nových cest osobního rozvoje. Skoro všude totiž už byli,“ říká Jan Hruška, kouč a jednatel společnosti Alpinautic.

Své místo si v Česku prozatím spíš hledá tzv. life koučink. V life koučinku má prý koučink i své kořeny. V Americe, kde vznikl, se odvíjel od komunikace ve sportu. V některých zemích dnes prý dokonce life koučink převažuje, v Evropě ale prý jednoznačně dominuje byznys koučink.

Také většina oslovených koučů v Česku velký prostor pro rozvoj životního koučinku zatím nevidí. Lidé chtějí koučování zatím využít ke zlepšení výkonu v byznysovém prostředí. „Životní koučink je na okraji zájmu. Je to jako malý luxus. Mezi priority patří dobře pracovat a vydělávat. Život se pak vyvine, jak má,“ říká Zita Henselová, kouč ČNP. Koučovaní prý často zmiňují i některé aspekty svého osobního života. „Profesní koučink nelze zcela oddělit od životního. Častá témata, balance práce/ život vedou k zamyšlení nad smyslem, hodnotami a směřováním pracovníka, tedy nad životem samým,“ dodává.

Navíc zatímco korporátní koučink soutěží o svoji přízeň s poradenstvím a tréninky, životní koučink do jisté míry soupeří o svoji klientelu s psychoterapeuty a také s nejrůznějšími alternativními nabídkami rozvoje osobnosti. A právě zde existuje určité riziko, že se ke koučovi dostanou klienti, kteří spíše než koučování potřebují odbornou psychologickou pomoc. „V rámci dalšího rozvoje životního koučinku je proto třeba především jasně komunikovat, že koučování není v žádném případě alternativa klinicky orientované psychoterapie a že je určeno pouze pro psychicky zdravé jedince jako metoda osobního rozvoje a podpora při dosahování životních cílů,“ vysvětluje Petr Pražák z ICF. „Pokud mají lidé chuť na sobě více pracovat, přihlásí se do některé z terapeutických škol. Terapie je o řád levnější a kupujete něco, co může být u některých škol velmi podobné či stejně zajímavé,“ potvrzuje Ondřej Krása, jednatel ČNP Consulting.

Dá se koučink změřit?

Změřit efektivitu koučinku může nejlépe jen sám koučovaný, tvrdí koučové. Kouč pomáhá koučovanému, aby si sám uvědomil svou situaci. Koučův vliv na výsledek je vždy pouze přispívající, nikoli přímý, protože sám nemá odpovědnost a nerozhoduje. Cílem koučinku může být snížení pracovního stresu, zlepšení týmové spolupráce, zvýšení spokojenosti v práci nebo zlepšení nějaké dovednosti. „Silný manažer s jasným záměrem a kvalitní strategií si uvědomuje, jaké možnosti koučování nabízí, a je schopen vybrat si pro sebe a svůj tým vhodného kouče, definovat měřitelné cíle spolupráce, pravidelně hodnotit efektivitu a přínos koučování. Umí v kontraktu nastavit, za jakých podmínek spolupráce pokračuje a kdy končí,“ říká kouč a psycholog ze společnosti Mita Thor International Ida Kodrlová. Podstatné podle Kodrlové je, že za výsledky koučování není a priori zodpovědný kouč, ale koučovaný. Koučovaného lze pak i „měřit“ formou hodnocení. Koučové připouštějí, že obtížnější, přesto však objektivně měřitelné, je zjišťování přínosu koučování konkrétního jednotlivce pro organizaci: koučink obvykle přináší větší efektivitu a kreativitu a má přispívající dopad na produktivitu, kvalitu či počet inovací. Přínos pro organizaci pak může být spočítán. Předpokládá ale existenci kvalitního systému řízení výkonnosti ve společnosti, a takový systém není vždy k dispozici. O jiné formě měření mluví koučové, kteří ve spolupráci se svými klienty nabízejí nebo přistupují na metodu „success fee“, tedy podíl na odměně z dosaženého úspěchu koučovaného. Tento přístup, kdy kouč začíná zodpovídat i za dosažené výsledky, podle některých obnáší riziko, že se od koučování přenese k poradenství, které ale naplňuje jiné cíle a může být v rozporu s etickým kodexem asociací.

Průzkum PricewaterhouseCoopers pro ICF

• Zaměstnanci mající zkušenost s koučinkem jsou obvykle spokojenější v organizaci, cítí se více podporováni ve své práci, více se cítí být součástí organizace a jsou k ní loajálnější.

• Na úrovni celé firmy se to pak v dlouhodobém trendu projeví snížením fluktuace, zvýšením retence klíčových pracovníků či zlepšením celkových výsledků průzkumu spokojenosti zaměstnanců.

• Velká většina klientů (82,7 %), kteří měli zkušenost s profesionálním koučinkem, hodnotila, že byli s koučováním „velmi spokojeni“.

• Naprostá většina klientů (96,2 %) uváděla, že by za stejných podmínek určitě opět využili koučink. Tento působivě vysoký výsledek hodnocení spokojenosti s profesionálním koučinkem koreluje s významným návratem investic (ROI) společností a jednotlivců, kteří využívají koučink.

• Výsledky celosvětového průzkumu ukazují, že median (střední hodnota) návratnosti investic byl 700 % čili sedminásobek investice do koučinku. > Všichni účastníci průzkumu, u kterých mohl být ROI spočítán (68 % na úrovni jednotlivců a 86 % na úrovni společnosti), uváděli, že návratnost jejich investic byla nejméně 100 %. * Zdroj: ICF Global Coaching Client Study, v roce 2008 zpracovaly PricewaterhouseCoopers a Association Resource Centre Inc. pro ICF. Data od více než 2100 klientů koučinku z 64 zemí celého světa, včetně České republiky.

 

Co je v koučinku „in“

Na trhu jednoznačně převažuje poptávka po individuálním koučinku, tedy po pravidelných sezeních „jeden na jednoho“. Sezení většinou probíhají na základě „kontraktu“, ve kterém se koučovaný s koučem nejprve shodnou na tom, čeho chtějí pomocí koučinku dosáhnout. Posun zaznamenává především koučovaný sám na sobě, ale v čase ho může sledovat i firma. Koučovanými jsou většinou nejvyšší a střední management firmy, případně její majitelé. Pokud jde o nejvyšší vedení, objevuje se také označení „k